Stínicí technika – možnosti využití

Hlavní funkcí stínění je zamezit pronikání přímého slunečního záření do interiéru. Díky tomu se prostory nepřehřívají a obyvatelé nejsou oslňováni. Podle druhu použitého stínění lze zachytit až 100 % slunečních paprsků (např. pomocí zatemňovacích materiálů).

---

---

---

Použití stínění je však mnohem širší a pokytuje nám službu v následujícíh případech:

Tepelnou pohodu

Zamezí úniku tepla v zimě a přílišnému přehřívání interiéru v létě.

Světelnou pohodu

Reguluje světlo v místnosti, zamezuje oslnění, zabraňuje odrazu slunečního záření od předmětů v místnosti a přitom umožňuje vizuální kontakt s prostředím okolo budovy.

Zvukovou pohodu

Snižuje hluk pronikající z vnějšku budovy.

Dobrou kvalita vzduchu

Umožňuje udržení svěžího a zdravého ovzduší tím, že umožňuje provětrání, aniž by musela být omezena funkčnost stínění.

Protože mezi veřejností je znám především vliv stínění v letním období, bude jistě užitečné zdůraznit jeho vliv právě v období zimním. Jako ukázka účinnosti stínění v zimním období poslouží pohled na část rodinného domu okem termokamery.

Všechna okna domu na této fotografii jsou vybavena vnitřními vertikálními žaluziemi a venkovními roletami. Na levém horním okně je vertikální žaluzie
zavřená (vpravo otevřená) a u pravého spodního okna je zavřená venkovní roleta
(zatímco vlevo dole je otevřená).

Situace z předchozího obrázku záběrem termokamery – tepelné úniky jsou
zcela zřejmé.

V současné době, která přináší stále vyšší nároky na energetickou úspornost budov, se navíc ukazuje, že efektivní použití stínicí techniky v návaznosti na sofistikované systémy řízení je významným prvkem přispívajícím k úspoře provozních nákladů budov a k vytvoření optimálního pracovního a životního prostředí uvnitř.

Stínění a energetická náročnost budovy

Mnohé studie (např. známá Delftská studie) prokázaly, že správně zvolená a dobře řízená stínicí technika významně ovlivňuje spotřebu energie v budovách.

• V létě pomáhá omezit přehřívání a snižuje náklady na chlazení.

• V zimě brání tepelným ztrátám a přispívá k úsporám při vytápění.

V některých případech je možné dokonce zcela nahradit klimatizaci, což zkracuje dobu návratnosti investice do stínění. Pro lidi trpící alergiemi je to navíc často nejvhodnější, někdy i jediné řešení.

Delftská studie ukázala, že při použití sofistikovaných řídicích systémů lze dosáhnout úspory energie až 29 %.

Účinnost stínicí techniky se dá vyjádřit pomocí redukčního součinitele Fc podle normy DIN 4108:

• Fc = 0 → nejlepší ochrana proti slunečnímu záření (teoreticky).

• Fc = 1 → žádná ochrana proti slunečnímu záření.

Hodnota Fc závisí na více faktorech, např.:

• vlastnostech materiálu stínění (propustnost záření),

• úhlu dopadajících paprsků,

• kvalitě odvětrávání prostoru mezi clonou a oknem.

Podle normy ČSN EN 14501 platí obecné zásady hodnocení, které se využívají v praxi při návrhu a posuzování stínicích prvků.

Nejlepší účinnost z protislunečních clon mají tedy clony vnější, které zabrání, aby sluneční záření pronikalo oknem do interiéru. Nedochází tak k zahřívání jednotlivých předmětů uvnitř, které by mohly následně zvyšovat teplotu v interiéru. Navíc v případě přirozeného odvětrávání prostoru mezi clonou a sklem okna dosahuje vnější stínění ještě větší účinnosti.

Méně účinné je naproti tomu použití interiérového stínění (žaluzie, látkové rolety), které pohlcuje sluneční záření prošlé oknem a poté samo mírně zahřívá vnitřní prostor.

Celkový činitel prostupu sluneční energie s ochranou proti slunečnímu záření g_total se pak vypočítá podle rovnice:

g_total = g x F^c [–]

• F_c – redukční součinitel (dle ČSN EN 14501)
  Vyjadřuje vlastnost oken (resp. oken s určitým stínicím prvkem) v souvislosti se slunečním zářením a jeho prostupem do místnosti.

Situaci, kdy stínicí prvek naopak pomáhá zabraňovat úniku tepla z místnosti, vyjadřuje součinitel prostupu tepla - U.

Hodnota tzv. koeficientu prostupu tepla – U se udává ve W/m²K (výpočet je určen normou ČSN EN ISO 10077-1) a platí, že čím menší U, tím méně energie uniká stavebním prvkem (např. oknem). Stínění pak svými vlastnostmi přispívá ke snížení ztrát tepla přes zasklení.
Hodnoty U zasklení uvádějí výrobci zasklení.
Hodnoty U pro stínicí prvek (opět ve vazbě na okno) je řešena normou ČSN EN ISO 10077-1:2019. Někteří výrobci stínicí techniky uvádějí pro vybrané produkty ze svého sortimentu hodnotu U ve vazbě na vybrané okno.
Hodnota U samotného stínicího prvku má význam pouze v případě, že uživatel použije stínicí produkt při otevřeném okně (stínicí prvek pak tvoří jedinou přepážku mezi interiérem a exteriérem).

Všechny doposud uvedené faktory je vhodné promyslet předem, aby pak stínění bylo navrženo správně, s ohledem na to, který parametr je
pro konkrétního uživatele nejdůležitější.